V pátek 27. března se v odpoledních hodinách ověšeni spacími pytli a taškami s pyžamy, plyšáky a polštáři hrnuli zpátky do školy žáci první a druhé třídy. Celkem 31 malých dobrodruhů vyměnilo běžné trávení pátečního volna za společný čas nad knihami a příběhy. 

Začali jsme tím, že jsme si představili historii projektu Noc s Andersenem a kdo to ten pán Andersen vůbec byl. Jeho nejznámější pohádky nás provázely dopoledním celoškolním projektem (Cteme spolu, čteme rádi", nyní jsme se pustili do práce s knihou “Ať to táta udělá, jak chce, vždycky je to správně”. Už během jejího čtení jsme se nasmáli, stejně tak poté nad otázkami a vtipnými odpověďmi kvízu. Vyplnili jsme si pracovní list, kde jsme si osvěžili paměť při číslování posloupnosti děje, přiřazovali jsme komiksové bubliny k postavám a zvířátkům z příběhu a vyluštili tajnou šifru, která dětem sdělila poselství příběhu, kterým je to, že láska je více než bohatství. Zakončili jsme krátkou dramatizací v podání dobrovolníků.

Zazvonil zvonec a naší pohádky nebyl konec, byl to však signál k tomu, abychom si zašli umýt ruce a připravili se na večeři, kterou nám zrovna dovezli. Děti si pochutnaly na výborné pizze, kterou si předem samy vybraly. 

Když jsme se umyli, pustili jsme se s plnými bříšky do druhé části programu, která byla věnována Miloši Macourkovi, jenž by letos oslavil sté narozeniny. Děti si vybarvily plátěné tašky s postavičkami jeho pohádek a potom se podívaly na večerníčky o opici Žofce a Machovi a Šebestové. Vytvořili jsme si vzpomínkové fotografie s vtipnými cedulkami a rozloučili se s těmi, kteří se šli vyspat domů. 

Vrátili jsme se časem, roztáhli lehátka ve školce a zachumlali se do spacáků. Příběhů pro dnešní den ještě stále nebylo dost. Čekalo nás netradiční stínové divadlo o tom, jak to medvídek Pú přepískl s jídlem a uvízl v králičí noře. Šťastný konec příběhu měl děti pomalu ukolébat ke spánku, který však stále nepřicházel, a tak ještě poslouchali čtení o Karlíku a jeho továrně na čokoládu. 

Ráno jsme namísto rozcvičky rolovali karimatky, odnášeli matrace a balili 21 spacích pytlů. Po tak vysilující práci jsme se vydali společně posnídat, co nám paní družinářka a paní učitelka napekly, uklidili po sobě drobečky a už zvonili první rodiče, kteří si začali vyzvedávat děti. 

Věříme, že se akce všem líbila a třeba ji zase příští rok zopakujeme.

Mgr. Šárka Kučerová