Tři dny plné setkávání, tradic, hudby, poznávání a vzájemné inspirace spojily přátele ze Stříteže, Třanovic a srbské Padiny. Připomněly 220 let od příchodu Slováků do Srbska a znovu potvrdily, že skutečné přátelství nezná hranice.

„Cesta za chlebem není jen program. Je to cesta lidí za lidmi.“ Tato myšlenka provázela setkání, které se na začátku října uskutečnilo ve Stříteži a okolních obcích. Hosté z Padiny, slovenské obce v Srbsku, přijeli představit historii, kulturu a tradice tamních Slováků, jejichž příběh se začal psát před 220 lety. Především však přijeli za lidmi, se kterými je spojuje zájem o kulturu, vzdělávání a uchovávání odkazu předchozích generací.

Páteční setkání ve Stříteži zahájilo slavnostní přivítání hostů v naší škole, které provázel společný zpěv.

Hudba se hned na začátku stala přirozeným mostem mezi oběma národy. Následoval workshop s Jurajem Lavrošem a také výtvarný workshop pro děti, při němž se malí účastníci seznámili s insitním malířstvím – osobitou výtvarnou tvorbou, která je charakteristická například pro slovenské prostředí v srbské Kovačici a která byla zapsána na Reprezentativní seznam nehmotného kulturního dědictví lidstva UNESCO. Děti tak měly možnost poznávat tradici nejen prostřednictvím vyprávění, ale také vlastní tvorbou a prožitkem.

Společně strávené tři dny přinesly mnoho krásných okamžiků, radostných setkání i vzájemné inspirace. Velký obdiv patřil našim přátelům z Padiny, kteří s mimořádnou hrdostí uchovávají své tradice a předávají je svým dětem. Stejně upřímně nás těšilo jejich ocenění práce, kterou odvádějí vesnické školy v našem regionu. Právě v těchto rozhovorech a drobných každodenních setkáních se ukázalo, kolik toho máme společného, přestože nás dělí státní hranice.

Sobotní program patřil poznávání našeho kraje. Společná vycházka vedla krásnou přírodou Stříteže a jejího okolí. U místních rybníků se k nám připojil pan Viktor Zawadzki z mysliveckého spolku, který poutavě a fundovaně přiblížil historii jejich vzniku i proměny tohoto cenného přírodního místa v průběhu let.

Cílem vycházky byl také zámek v Hnojníku. Prohlídku tohoto historického místa symbolicky zahájil zpěv písně z pohádky o Popelce. Následovala přednáška paní Konečné, která hostům přiblížila historii zámku a regionu.

Vrchol sobotního dne patřil společnému večeru v kulturním domě ve Stříteži. Kulturní program připravený ve spolupráci ZŠ a MŠ Střítež, ZUŠ A PLUS a hostů z Padiny nabídl vystoupení dětí, hudbu, zpěv, tanec, představení tradic i ochutnávku. Písně a kroje připomněly bohatství kulturních kořenů, které si jednotlivé generace předávají dál. Každé vystoupení bylo malým nahlédnutím do světa druhých – do jejich písní, zvyků a příběhů. Vřelost a radost ze společného setkání byly patrné nejen na pódiu, ale i mezi diváky.

Neděle se nesla v duchu poznávání Třanovic. Hosté navštívili evangelický kostel, Muzeum Jiřího Třanovského i místní základní školu. Program pokračoval také návštěvou katolického kostela, kde mohli obdivovat jeho umělecké a historické hodnoty, včetně varhan a navráceného zvonu. I tato zastavení připomněla bohatou duchovní a kulturní historii našeho kraje.

Na přípravě a průběhu celého setkání se podílela řada skvělých lidí, kterým patří velké poděkování. Zvlášť bychom rádi ocenili ty, za kterými stojí největší kus práce. Za padinský tým to byla Daniela Markušová, hlavní organizátorka akce, starosta Ondřej Hlavča, autorka programu Helena Mužinič a Marka Kotvášová, která připravila program s dětmi. Za českou stranu děkujeme starostce Stříteže Michaele Porvisové, starostovi Třanovic Jiřímu Tomiczkovi a řediteli školy v Třanovicích Davidu Molitorovi. Velké díky patří také paní Libuši Ovčařiové z Mikroregionu obcí povodí Stonávky, která držela organizační nitky a dbala na to, aby vše klaplo.

Když se po třech společných dnech naši hosté vydávali na cestu domů, nezůstávaly za námi jen vzpomínky na navštívená místa a uskutečněné akce. Zůstával především pocit blízkosti, radost z nových i znovu potvrzených přátelství a vědomí, že vzájemné poznávání obohacuje obě strany.

Na setkání mě nejvíce těšilo právě to, jak přirozeně se prolínaly dva světy, dvě národní zkušenosti a přitom tolik společných hodnot. Lidé se potkávali při kulturních vystoupeních, během procházek přírodou i v obyčejných rozhovorech. S úctou jsme poznávali tradice našich přátel a oni s obdivem nahlíželi do našeho prostředí. Vzájemně jsme se obohatili především tím nejpodstatnějším – pravým lidstvím, otevřeností a ochotou naslouchat jeden druhému.

Protože někdy právě cesta za chlebem ukáže, že největším bohatstvím nejsou věci, které si přivezeme, ale lidé, které cestou potkáme.

Fotogalerii z akce najdete v TOMTO ODKAZU

Napsali o nás v Hutníku 14. 10. 2026

Dagmar Machálková